Město Hlučín bylo založeno v rovinatém terénu ve druhé  polovině 13. století. Podstatnou součást jeho oválné dispozice tvoří obdélníkové náměstí, které v roce 2005 podlehlo celkové rekonstrukci. Hlavními dominantami města je především farní kostel s věží, dále trojkřídlý, původně renesanční zámek a radnice. Dodnes se dochovaly fragmenty středověkého opevnění včetně řady bašt. Přesto, že se z původní historické městské zástavby již mnoho nezachovalo, řadí se jeho urbanistická struktura i dochované historické objekty mezi hodnotné soubory v kraji.

Dne 22.1.1992  byla vyhláškou MK ČR č. 476/1992 Sb. prohlášena Městská památková zóna Hlučín. Hranice památkové zóny začíná na severu vnějším okrajem  ulic Na Valech p.č. 4487, ulicí gen Svobody p.č. 4485, ulicí Hrnčířskou p.č. 4482, dále prochází přes p.č. 612, vnější hranicí p.č. 610, 602, 4481, 591, 592, přechází přes p.č. 4430/11, dále je vymezena vnějším okrajem ulice Ostravské p.č. 4430/1, prochází p.č. 118 k p.č. 4487, kde se hranice uzavírá.

 

 

Poměrně rozsáhlé zbytky středověkého opevnění,  z větší části postavené v roce 1535. Jediný doklad fortifikace na území okresu. Městské hradby jsou nedílnou součástí historického vývoje města Hlučín, jsou dokladem jeho dřívějšího rozsahu a patří k nejstarším dochovaným památkám města. Majitel panství Bernard ze Zvole dal Hlučín v roce 1535 obehnat hradbami s branami opavskou a ostravskou a 13 baštami. I když byly hradby v roce 1829 zbořeny, přesto jejich dochované zbytky jsou jediným dokladem fortifikace.

 

Zámek v Hlučíně tvoří jednu z dominant města a je významnou stavební památkou v rámci hlučínska, dokládající historický vývoj stavebního typu tvrze a později zámku. Jedná se o dvoupodlažní budovu o třech nestejně dlouhých křídlech na půdorysu U, se středním nejdelším křídlem na mírně obloukovém půdoryse.  Zdi jsou zpevněny nízkými opěráky, dnes z části zasypanými, nároží jsou bosována, podlaží jsou rozdělena lesénou.

Hospodářské budovy, přistavěné k budově zámku původně sloužily jako stáje. Mají nepravidelný půdorys (oblouk), respektující průběh hradebního systému. Budovy jsou jednopodlažní v přízemí zaklenuté a jsou kryté pultovou střechou.

Malá parková plocha o rozloze 0,52 ha  tvoří doprovodnou zeleň zámecké budovy,  nadm.výška 245 m. Nachází se ve východní části před budovou zámku. Severozápadní okraj tvoří silnice.

 

mezi jednu z hlavních dominant města patří i farní kostel sv. Jana Křtitele sousedící se zámkem. Jednolodní stavba s gotickým presbytářem zaklenutým hvězdicovitou klenbou, kaple je renesančního původu. Průčelí a věž jsou upraveny barokně. V roce 1597 se zřítila velká  kostelní věž a větší část kostela rozbořila. Roku 1608 byl kostel znovu postaven, ovšem v roce 1616 se stal obětí hrozného požáru ve městě. Roku 1649 uhodil do kostela blesk, rozbořil věž a sotva spravenou kostelní střechu. Koncem března 1780 byl položen základní kámen k novému děkanátství a stavba byla roku 1781 dokončena. V roce 2006 byly do kostela umístěny nové varhany.

 

Syn Bernarda ze Zvole Kryštof se stal olomouckým kanovníkem a nechal proto v Hlučíně roku 1538 postavit kostel sv. Markéty. Po požáru v r. 1742 byl kostel znovu postaven. Roku 1802 kostel znovu shořel a vysvěcení nového kostela sv. Markéty se uskutečnilo dne 23.11.1820.  Areál hřbitovního kostela je uzavřen různorodou ohradní zdí se vstupní bránou, zeď je z 19. stol.

Součást hřbitovního areálu je neogotická stavba z režného, neomítaného zdiva- márnice.

Kostel tvoří významnou dominantu  při vjezdu do města.

 

Volně stojící stavba u autobusového nádraží má půdorys kříže. Je postavena z režného  zdiva. Základní kámen byl položen 3. 6. 1862. V křížení střech je polygonální věžička, která je zakončená jehlanem. Byla přistavena přízemní sakristie s půlkruhovými záklenky. Čtyři štítové stěny se stejnou výzdobou a členěním jsou prolomeny trojicí oken s půlkruhovými záklenky, rámovány šambránou, střední okno je vyšší. Stupňovité štíty jsou zdobeny vpadlinami ve tvaru křížů.

V rámci celkové rekonstrukce od roku 1996 bylo provedena generální oprava střechy a krovu, dozdění, vyčištění a impregnace režného zdiva, oprava vitráží, rekonstrukce elektroinstalace, zdravotechniky. Byly provedeny nové omítky, nová břidlicová dlažba, odvodnění kostela, nátěry a malba. Celková rekonstrukce byla provedena odbornými firmami a v souladu s požadavky památkové péče. Lze ji hodnotit jako velmi zdařilou a to zejména i proto, že se podařilo najít pro stavbu vhodné využití a vdechnout jí nový život.

 

 

Stavba stojí na původním evangelickém hřbitově (naproti evangelického kostela). Jedná se o empírovou funebrální stavbu z 19. století. Tato kulturní památka je ojedi­nělá v okrese Opava. Hlavní průčelí je završeno trojúhelníkovým štítem s velkou reliéfní hlavou anděla. Na vrcholu kopulovité střechy je socha ženy s vavřínovou ratolestí.

 

 

Městský typ domu. V 19. století  byl přistavěn sál. Dvoupodlažní budova s hladkou vápennou omítkou členěná kordovanu a hlavní římsou. Střecha objektu je sedlová. Okna jsou členěná, kolem oken jsou  vystouplé profilované šambrány. Objekt původně sloužil jako restaurace nyní je využíván jako obchod.

 

Památka antifašistického odboje, připomínající osvobozovací boje v r. 1945. Centrální monument pohřebiště tvoří komolý jehlan na podstavci. Za památníkem jsou po obou stranách kamenné desky  na sešikmených podstavcích.

 

 

Zděná, omítaná, dvoupodlažní vila rozvíjená zcela nenuceně na obdélném půdoryse, boční strany jsou konvexně vypjaté, stavba je ukončena plochou střechou s obíhající atikou. Uliční průčelí má jednoduché členění díky představěné garáži a vstupem v přízemí, v patře je horizontální pás luxferů prosvětlující prostor chodby a schodiště. Zahraní průčelí je taktéž členěno horizontálně pásem oken v obou podlažích. Okna jsou osazena do líce obvodové stěny. 2.NP je zvýrazněno terasou na nepravidelném půdoryse, pod níž je situován skleník se skleníkovými okny.  Vzácný příklad organické avantgardní architektury u nás. Autor projektu ak. arch. Lubomír Šlapeta, časové určení - r.1934.

 

 

Objekt hasičské sušárny se sice nenachází v Městské památkové zóně Hlučín, avšak tvoří jednu z významných dominant města. Tato třípodlažní věž završená sedlovou střechou byla prohlášena ministerstvem kultury ČR za kulturní památku dne 24.5.2005. Stavba stojí v areálu ZŠ, Hlučín, Gen. Svobody. Přízemí je z režného cihelného zdiva, věž je dřevěná ze svisle kladených desek bez lištování. V horních dvou podlažích štítové strany věže se nachází dvojice dvoukřídlových okenic. Přízemí věže je přístupné segmentově ukončenými dřevěnými vraty.

Vodárna v Hlučíně je věžovou železobetonovou stavbou na osmiúhelném půdoryse. Střední válcové těleso kruhového půdorysu, ve kterém je umístěno schodiště, nese přesahující osmiúhelnou nádrž podepřenou po obvodu osmi čtyřhrannými pilíři. Jednotlivá pole pláště nádrže jsou prolomena dvěma obdélnými okenními otvory nad sebou. Střecha je mansardová, jehlancová, na osmiúhelném půdoryse. V každém druhém poli střešního křídla je segmentově ukončený vikýř. Vstup je z přízemí obdélnými dveřmi se zděným závětřím. Vodárna byla postavena v roce 1913. Vodárna je typologicky jedinečnou stavbou spojující progresivní konstrukční řešení (železobeton) s tradičně pojatým zakončením (mansardová střecha). Jedná se o technickou památku z počátku 20.století, která byla prohlášena ministerstvem kultury za kulturní památku dne 24.5.2005. Tuto ojedinělou stavbu najdeme v blízkosti vlakového nádraží v Hlučíně.