OBDIV MAMINCE

DSC 0957 2
Autorka: Adéla Klementová

V životě potkávám spoustu lidí a jmen, ať za roků několik či jediný den.
Často se střídají a seznam se mění, jistota životní u některých není.

Výjimečných osob je na světě jen pár, které máš-li blízko sebe – toť obrovský dar.
Jedno jméno seznam výjimečný činí, ať v časech minulých, potom či nyní,
jméno, jehož blízkost krásná, je jedinečná a vskutku vzácná.

Osoba, která bude vždy při Tobě stát, o jejíž ochranu a péči se nemusíš bát.
Pomocnou ruku vždy kolem podává, únavu svou už najevo nedává.

Maminka se seznamem vyjímá, nelehké břímě na sebe přijímá.
Když ale drží dítko v náručí svém, vše se změní jediným jeho pohledem.

I ta má svou jedinečnost skrývá, povzbudivé slovo vždy pro mě mívá.
Občas i slzy a srdce plné žalostí, vše zvládá i pod návalem starostí.
Avšak vždy, když ji vidím se smát, o dobrou náladu se nemusím bát.
Není pro mě pocitu lepšího, než nalezení objetí jejího.

Za život spoustou trápení prošla, vždy k jasnému rozhodnutí došla,
a jako samozřejmost vnímala, když pečovat o své rodiče začala.
Strach se v jejím srdci možná skrýval, když každý den tak stejný býval…

Jak jsem rostla a vše kolem vnímala, stále s větším obdivem se na ni dívala.
Ani neví, kolik motivace mi předala, když jsem se díky ní k profesi pomáhání dostala.
Stále větší smysl v práci této nacházím, vždy na ni myslím, jakoukoli zkouškou
procházím.

A dodnes mi zůstává rozum stát, kolik péče svému okolí zvládala dát.
Obětovat mnoho času, dát najevo svou vnitřní krásu.
Trpělivosti mě celý život učíš, že pomoc druhým smysl má, svým životem ručíš.
Přestože tě to spoustu sil stálo, snad konec všem smutkům se loni zdálo.

Život se však předem neptá a občas nám jen v tichu šeptá,
abychom teď silní byli, na chvíli se zastavili.
Jak žít dál teď nevíme a k nebi jen marně hledíme.
Jak se tato bolest překonává, když čas plynoucí nepomáhá?

Vážím si jí stále víc, nezmohli jsme vůbec nic.
Kolik sil se v té ženě skrývá, to tajemstvím pro mě často bývá…
Na vše jsme sami zůstali, spěchat dál rázem přestali.

S obdivem na tebe, mami, hledím,
kde sílu na to vše bereš – nevím.

Životní zkoušky upevnily nás, není svět jen plný krás.
S tebou se ale lehčí zdá, nový rozměr dostává.
A vždy, když domů přicházím, pevnou základnu tam – díky Tobě – nacházím.

Jak vrátit Ti péči Tvou, nyní vrtá mi trochu hlavou mou.
Přeji si aspoň kousek povahy Tvé, až budu držet dítě v náruči své.
Trpělivost a odvahu mít, skvělou mámou – jako Ty, jednou být.


(Ilustrační foto: Kateřina Konečná)

Vytvořeno 8.5.2022 | přečteno 91x | konecna@hlucin
Štítky: aktualita , sdílení_fb_tw
 
load