Město Hlučín leží na úpatí  Hlučínské pahorkatiny nad širokou nivou řeky Opavy.  Malebná scenérie okolní přírody spolu s kulturními památkami a nabídkou  rekreačních možností  podtrhuje jeho turistický význam v regionu. Město patří k přirozeným centrům bývalého opavského okresu.  Svými téměř 15000 obyvateli se řadí do kategorie středně velkých měst. V historii byly k městu připojovány a opět od něj oddělovány menší obce. V současnosti Hlučín zahrnuje také městské části Bobrovníky a Darkovičky. Jeho poloha na spojnici Ostravy a Opavy a v blízkosti státních hranic je zárukou snadné komunikace jak s okolními kraji, tak i se sousedními zeměmi (zejména s Polskem a Slovenskem).

 

Město bylo založeno králem Přemyslem Otakarem II. kolem roku 1256 a v roce 1303 náleželo k hradu Landeku, držela ho knížata opavská. Od roku 1521 přešlo město na vévody z Opolí a v roce 1694 bylo zbaveno poddanství a stalo se ochranným městem. Hlučín také několikrát vyhořel. Zmínka o největších požárech je z let 1616, 1634 a 1761. Od roku 1742 bylo město i celé panství postoupeno Prusku a od roku 1845 patřilo hlučínské panství Rotschildům. Po připojení k ČSR se Hlučín stal do roku 1960 okresním městem. Součástí Hlučína se v roce 1960 staly Darkovičky, v roce 1973 Kozmice, v roce 1975 Vřesina a Bobrovníky, v roce 1976 Dobroslavice, v roce 1979 Darkovice a Děhylov a v roce 1985 Hať. Nyní jsou městskými částmi pouze Bobrovníky a Darkovičky. Od roku 2003 je Hlučín obcí s rozšířenou působností. Jeho správní obvod zahrnuje 15 obcí.

 

Také současnost města je bohatá na události. V posledních letech došlo k dokončení celoplošné plynofikace města, včetně velkých kotelen, což samozřejmě výrazně přispělo k čistšímu ovzduší. Město vybudovalo čistírny odpadních vod, aby svými nečistotami nezatěžovalo životní prostředí. Zcela byl rekonstruován kulturní dům, rekonstrukce probíhá v hlučínském zámku, vyrostly hasičské zbrojnice v Hlučíně a Darkovičkách, budova C městského úřadu, sportoviště v Bobrovníkách, otevřen byl nový hřbitov Hlučín – Březiny. Znovu byla vysázena alej mezi Hlučínem a Malánkami, veřejný pořádek pomáhá hlídat kamerový systém. Dárkem k 750. narozeninám města jsou insignie, kompletně zrekonstruované náměstí a autobusové nádraží.

 

V Hlučíně se narodili hudební skladatelé Pavel Josef Vejvanovský a Paul Blaschke, spisovatelé Bohumil Hynek Bílovský a Tomáš Xaver Laštůvka, malíři Jan Bochenek a Jan Janda, filosof Alois Hrusik, vědec Karel Ferdinand Václavík, novinář Johanes Meyer-Hultschin. Mnoho dalších významných osobností zde strávilo část života.

 

Hlučín láká návštěvníky již svou polohou v blízkosti Ostravy.

V samotném Hlučíně je turistům k dispozici sportovně - rekreační areál u rozlehlé plochy jezera. V létě může návštěvníkům  nabídnout koupání v jezeře, v upraveném bazénu a v brouzdališti pro děti. Část pláže je vyhrazena nudistům. Dále zde své služby poskytuje autokemp. Pro milovníky sportu je přímo v areálu minigolf, volejbalová hřiště, vlek vodních lyží, půjčovna lodí a vodních kol. Skutečnost, že je plocha jezera jako stvořená pro windsurfing, není třeba komentovat. Tuto nabídku doplňuje síť restauračních zařízení, bufetů a prodejních stánků. Ubytování, kromě zmíněného autokempu, je možné také v Penzionu Rodos, přímo v areálu.

Dalším turistickým zážitkem, který může město nabídnout je zhlédnutí Areálu vojenského opevnění v městské části Darkovičky. Toto svědectví 2.světové války může hrdě nést označení „evropské jedničky“ mezi stálými fortifikačními systémy, a to především pro své jedinečné a neobvyklé a přitom přitažlivé a moderně pojaté dílo v oblasti muzejnictví České republiky. Vlastní Areál slouží nejen jako vojensko - technické muzeum, ale i jako místo, prezentující demokratické tradice naší armády. Jsou zde k vidění  3 pěchotní sruby, které v době války patřily k moravsko-ostravskému úseku linie těžkých opevnění ze 30. let. Hlavním expozičním objektem je srub „Alej“, který byl rekonstruován do podoby z roku 1938. Všechny sruby jsou vybaveny dobovou výstrojí a výzbrojí. Každý rok zde organizuje Slezské muzeum v Opavě ve spolupráci s Armádou ČR a městem Hlučínem ukázky boje a vojenské techniky.

Okolí Hlučína je vhodné také k pěší turistice. Prochází tudy několik značených turistických stezek, po nichž je možné se dostat k zajímavým bodům a místům v blízkém okolí. Neustále se rozvíjí cykloturistika. Hlučínsko je protkáno sítí cyklostezek místního, regionálního i mezinárodního významu. Podmínky zde najdou jak nároční tak i rekreační cyklisté.

 

Kulturní památky Hlučína

Vila čp. 762 - jde o obytný dům postavený ve stylu tzv. individualistické moderny a navržený známým architektem Šlapetou.

Evangelický kostel - je nazýván „červený“, protože je vystavěn z červených neomítnutých cihel. V roce 1996 se stal majetkem města a následně byl rekonstruován.

Zámek s areálem parku - barokní, trojkřídlový zámek z první třetiny 16. století, postavený na místě renesanční tvrze, upravený v 19. a 20. Století. V roce 1999 se jej podařilo dostat zpět do majetku města, nyní sídlo kulturního centra Hlučín.

Farní kostel sv. Jana Křtitele - jednoduchá stavba s gotickým presbytářem završeným hvězdicovou klenbou, kaple renesančního původu, průčelí a věž upraveny barokně. Dominanta města.

Hřbitovní kostel sv. Markéty - jednolodní stavba z roku 1742, obnovená po požáru v roce 1820. Dominanta vjezdu do města.

Ohradní zeď kolem hřbitova - součást areálu hřbitovního kostela, postavena v 19. století.

Mauzoleum rodiny Wettekampovy - monumentální sakrální stavba z 19. stol, ojedinělá v okrese Opava.

Městské opevnění - poměrně rozsáhlé zbytky středověkého opevnění, pocházející z větší části z roku 1535. Jediný doklad fortifikace na území okresu.

Socha Immaculaty - před budovou školy v městské části Darkovičky, jedna z mála dochovaných plastik od význačného výtvarníka, místního rodáka J.Jandy, z roku 1862.

Společné pohřebiště vojáků Rudé armády s památníkem